Dětský domov Brno, Jílová

Chata Kristýna 11.8. - 18.8.2024

O letních prázdninách jsme se letos opět vypravili na chatu Kristýnu ve Filipově údolí, kterou nám zapůjčili Brontosauři. V neděli jsme se po dlouhé cestě setkali na místě a brzy poté, co jsme se vybalili a ubytovali, jsme objevili záhadnou raketku a v ní ukrytý vzkaz. Dozvěděli jsme se, že se nedaleko od nás zřítila vesmírná loď a mimozemšťani Luna, Zulu, Neon a Xero nás prosí o pomoc se získáním poztrácených částí ovládacího panelu, aby mohli svoji loď opravit a co nejdříve ji zprovoznit, protože si ji půjčili jen na krátký výlet vesmírem a musí ji zase rychle vrátit. Vyplnili jsme tedy poctivě dotazníky, které nám mimozemšťané schovali ve stanu a čekali jsme na další vzkazy. Následující den jsme dostali za úkol vyrobit si galaktické oblečení a vlastní raketu, kterou se vydáme do vesmíru hledat ztracené součástky. Pustili jsme se tedy do výroby fialově batikovaných triček a pomocí prstových barev jsme vytvořili raketu na velkém plátně. Museli jsme se naučit také tajnou vesmírnou abecedu, abychom mohli s mimozemšťany komunikovat. Pak už jsme se vydali na planetu Merkur, o které jsme se dozvěděli, že na straně otočené ke Slunci je extrémní horko a nachází se tam lávové pláně. Museli jsme přes ně přejít a získat tak ztracenou součástku. S vypětím veškerého úsilí se nám to nakonec podařilo a na chladné odvrácené straně Merkuru jsme si za odměnu uspořádali táborák, abychom tam neumrzli.

Další zastávkou byla naopak nejvzdálenější planeta sluneční soustavy. Nápovědou nám bylo to, že díky své modré barvě je pojmenovaná po bohu moří – Neptun. Naším úkolem na této planetě bylo vytvořit řetěz a dopravit vodu od prvního člena k poslednímu bez ohlížení se za sebe. Úkol nás hodně bavil, tak jsme si jej vyzkoušeli hned několikrát a nakonec jsme uspořádali pořádnou vodní bitvu, která nám v letním horku jen prospěla. Ztracenou součástku ovládacího panelu jsme nakonec objevili v potoce.

Ve středu jsme se museli vydat na sesterskou planetu Země. Vyluštili jsme se, že je to planeta Venuše. Protože na Venuši vanou supersilné větry, tak jsme vyráběli vlaštovky z papíru a sílu větru jsme si pak vyzkoušeli také pomocí zábavných vrtulek, které nám mimozemšťani poslali. Venuše je nejteplejší planetou sluneční soustavy, a tak jsme si dnes společně uvařili oběd v kotlíku na ohni. Také jsme se dozvěděli, že Venuši můžeme spatřit na hvězdné obloze, naučili jsme se něco o souhvězdích a za odměnu jsme si mohli ozdobit a vychutnat perníčkové hvězdy a planetky. Ztracenou součástku jsme nakonec objevili houpat se ve větru.

Naším dalším cílem byla největší planeta sluneční soustavy – Jupiter, dozvěděli jsme se zajímavosti o měsících, které kolem Jupiteru obíhají. Třeba to, že na měsíci Io se nachází přes 400 aktivních sopek, a tak jsme si každý vyrobili vlastní model sopky ze slaného těsta a na závěr jsme si vyzkoušeli i pravou sopečnou erupci. Byla to vážně zábava, naše sborové obdivné „Ooooooooo!“ se neslo celým lesem při každém výbuchu sopky.

V pátek jsme vyrazili na planetu Saturn, vyráběli jsme kroužky z papíru, které vypadaly jako prstence Saturnu, psali jsme si na ně různé vzkazy a předávali si je pomocí brček. Získali jsme také vesmírné tetovačky, kterými jsme se mohli ozdobit a některé dokonce po setmění svítily! Večer jsme našli ztracenou součástku v kruhu ze svítících náramků, které jsme si mohli nechat a užít si tak další zábavu.

Na závěr nás čekala cesta na nejchladnější planetu a to byl Uran, který má kolem sebe taky prstenec a navíc rotuje bokem, takže vypadá jako terč. A tak jsme si dnes zastříleli z praku na terč, za odměnu jsme získali barvy na obličej, kterými jsme se mohli navzájem pomalovat. Mimozemšťani pro nás přichystali bublifuky, abychom si mohli názorně předvést, jak to asi vypadá, když je planeta Uran tvořená jen plynem. Pak nás čekala stezka s úkoly, které jsme poslušně plnili a získali poslední součástku ovládacího panelu. Začala se nad námi sice stahovat mračna, ale museli jsme rychle ovládací panel sestavit a odevzdat jej na určené místo v lese. Bylo to pořádně napínavé až do poslední chvíle. S prvními kapkami deště se podařilo panel sestavit a pak jsme už v pořádném lijáku rychle utíkali zpátky do chaty, kde na nás čekala zasloužená odměna.

A tak jsme zachránili mimozemšťany, kteří mohli šťastně odletět na svoji planetu – Mars. My jsme si užili poslední večer a další den jsme začali balit a uklízet, abychom se po obědě vypravili zase na cestu zpět. A co ještě jsme se na chatě naučili? Třeba to jak vypadá Hejkal, jak se rozdělává oheň, jak zní volání kadibudky a další zajímavé informace. Nějakou chvíli nám ještě asi vydrží i to, že se navzájem probouzíme oblíbenou ranní hláškou – Kááááááávejteeeeee!