Dětský domov Brno, Jílová

Praha 2025

Letos jsme využili listopadový prodloužený víkend k poznávacímu výletu do našeho hlavního města, kde spousta z nás byla poprvé. V pátek (14.11.) jsme po škole sbalili batohy a vyrazili vlakem do Prahy. Ubytování v klubovně Brontosaurů kousíček od nádraží bylo pro nás ideální – děkujeme ♡. Přestože jsme přijeli pozdě, zvládli jsme ještě první procházku centrem.

V sobotu (15.11.) nás čekalo poznávání Prahy se vším všudy. Na programu bylo spoustu památek a zajímavostí. Začali jsme (trochu neplánovaně :D) na náměstí Republiky a rovnou poprvé vyzkoušeli pražské metro, které se stalo jednou z nejoblíbenějších aktivit celého výletu :D. Další zastávkou bylo Václavské náměstí, kde jsme mohli vidět Národní muzeum i slavného sv. Václava na koni. Pokračovali jsme do pasáže Lucerna, kde jsme se vyfotili pod sochou Davida Černého. Od Prašné brány jsme prošli kus Královské cesty. Přímo včas, v celou hodinu, jsme přišli na Staroměstské náměstí. Tam jsme si dali krátkou pauzu a opáčko toho, co jsme už všechno viděli. Pak jsme se vydali cestou na Karlův most, na který se všichni těšili nejvíc. Davy lidí (a hlad :D) však zážitek trochu zkazily, takže jsme se sem vrátili ještě několikrát během večerů, kdy je město mnohem klidnější. Řízky s výhledem na siluetu Starého Města zněly jako ideální oběd. V parku Cihelná jsme ale kromě nás krmili i labutě, kačeny, nutrie a holuby, což se během okamžiku změnilo v paniku. :D Odpoledne jsme stihli ještě Lennovovu zeď a pohrát si v parku Kampa, kde nás zaujalo další dílo D. Černého – miminka. Kolem národního divadla už nás čekala cesta na klubovnu.

V neděli (16.11) jsme hned ráno vyrazili autobusem na Petřín. Po bloudění mezi zrcadly ty odvážnější z nás čekal výšlap na rozhlednu. Odtud jsme viděli krásné výhledy. Cestou dolů jsme si dali (dlouho plánovanou) přestávka na kakao s výhledem na hrad. Uprostřed pauzy nám však došlo, že bychom mohli stihnout velké střídání stráží, čímž započal sprint k hlavní bráně, díky kterému většina z nás střídaní opravdu stihla. Na hradě jsme prezidenta neviděli, ale stačila nám slavná katedrála sv. Víta. Zámeckými schody jsme sešli na metro a vydali se, s pauzou na oběd (a pískací lízátka), na Vyšehrad. Tam jsme stihli západ slunce a při stmívání vzpomínali na slavné české osobnosti.

V pondělí (17. 11) ráno nám Lucka shrnula, proč je právě tento den státním svátkem a proč je potřeba si každoročně připomínat důležité okamžiky z historie. Proto jsme se vydali na Národní třidu, kde jsme zvládli i zapálit svíčky u pamětní desky 17. listopadu (a zamávat babičce do televize) a u srdce pro Václava Havla. Potkali jsme spoustu slavných osobností, vč. premiéra P. Fialy, různým dalších politiků, ale i např. Jana Cinu. Po hymně jsme ještě naposledy prošli Václavák, vyzvedli batohy a vyrazili na cestu zpátky domů.